Vypuštěné rybníky: smutné předzvěsti blížících se Vánoc

delici_cara_zmensenaVánoce ráda nemám.

Mnohým by stačila k vysvětlení mého výroku jedna věta: Slyším totiž kapří pláč. Mnozí jsou ale k takovému vysvětlení stejně tak hluší jako ke kapřímu pláči. Kapří pláč totiž nezachytíme sluchem, kapří pláč “uslyšíme” jedině srdcem.

Dva měsíce hladovění, dva měsíce utrpení

Je snad jejich utrpení vykoupením pro nás, abychom mohli oslavit svátky klidu, lásky a míru?

Vyrostla jsem v centru Prahy. Každé Vánoce jsme chodívaly s kamarádkami ze školy ke kádím. Už tehdy jsme vnímaly silně nepříjemné pocity při pohledu na přeplněné kádě se zraněnými a hladovými rybami. Už tehdy jsme věděly, že se díváme na masivně přehlížené týrání zvířat.

Pamatuji si, že mě to pokaždé donutilo dívat se kolem, na lidi vybírajíc si dychtivě toho svého, který brzy skončí na jejich štědrovečerní tabuli. Zoufale jsem hledala spřízněné duše, takové, které stejně jako my, slyší kapří pláč.

Pozorovala jsem tu smutnou projekci každý rok a pokaždé si z celého srdce přála, aby to bylo  jen jako.

Surový výlov rybáře kapra z kádě, hodnocení kupujícího, neustálé padání kaprů mezi zaparkovaná auta, dusící se kapři na krví potřísněných dlažebních kostkách, tupé rány palicí do hlavy, lapající kapr v igelitové tašce uvězněný ve svém zatraceném trýznění, zima, smrad rybiny, krev…a z nedalekých vánočních trhů zněla koleda:“…radujme se, veselme se. ”

Vánoce ráda nemám.

 

Je dokázáno, že ryby cítí bolest stejně jako psi nebo kočky.

Poslouchejme srdcem.

Za Přírodě naproti

Pavla Kozová

Komentáře jsou uzavřeny.